Ako prežiť na Aljaške: Krajina polnočného Slnka

Z emě na polárním kruhu je ze států USA s odstupem největší – když promítnete obrysy Aljašky na mapu kontinentálních států, zabírá jí snad čtvrtinu, od východního pobřeží po Středozápad, od Velkých jezer po deltu Mississippi. Česko by se do Aljašky vlezlo více než dvacetkrát, přesto v ní nežije o mnoho víc obyvatel, než má Brno nebo Bratislava.  

 

Ono se taky není čemu divit. V hornatém srdci Aljašky byly naměřeny teploty pod mínus šedesát stupňů Celsia, léta zde trvají pár týdnů, kdy se rtuť teploměru vyhoupne nad bod mrazu. Zvířata a rostliny stěží stačí založit zásoby a obstarat rozmnožování, než se zase vrátí nekonečná zima a měsíc trvající polární noc.

 

Aljašské vnitrozemí tedy nikdy nebylo dlouhodobě osídleno, zato podél pobřeží a na četných ostrovech žili lidé odnepaměti. Haidové, výjimeční umělci a řezbáři, osídlili jih Aljašského poloostrova, zatímco Aleuté důmyslnými harpunami lovili mrože, tuleně a další mořské savce mezi ostrovy Beringova průlivu. Nechce se věřit, že se divokými vodami plavili na jedno a třímístných dřevěných kajacích, držených pohromadě šlachami a kosticemi kytovců.

 

Od osmnáctého století začali na Aljašku proudit ruští badatelé a lovci kožešin. Rusové ovšem zemi nikdy skutečně nekolonizovali a kolonie zvaná Ruská Amerika byla carské pokladně spíše přítěží než zdrojem bohatství. Rusko proto v roce 1867 Aljašku prodalo Spojeným státům za 7,2 milionů dolarů, necelé dvě a půl miliardy dnešních českých korun. Ruskou přítomnost dodnes připomíná stovka pravoslavných kostelů a mnohá zeměpisná pojmenování. 

 

V té době na Aljašce vedle původních obyvatel žilo jen několik stovek kolonistů. To se však na přelomu století dramaticky změnilo, když bylo v jednom z přítoků řeky Yukon nalezeno zlato. Na pomezí Aljašky a Kanady se vypravilo na sto tisíc dobrodruhů. Třpytivý kov na dně rýžovací pánve však našla jen malá část z nich a skutečně zbohatlo jen pár stovek šťastlivců.

 

Nad osadami i celými městy z narychlo zbouchaných srubů se dávno zavřela divočina, nerostné bohatství Aljašky ale zdaleka není vyčerpáno. Těžaři ropy a zemního plynu sice mají k dispozici nesrovnatelně lepší vybavení, než prospektoři z románů Jacka Londona. Život v tundře na věčně zmrzlém severu Aljašky však je mimořádně obtížný dodnes.